Šišma Aleš
7. října 2008
Památce vlastence, který položil život za Československou republiku
Aleš Šišma se narodil 4.února 1897 v Žerotíně, okres Šternberk. Po ukončení obecné školy jej dali rodiče do učení sedlářskému a řemenářskému řemeslu. V r.1930 se jeho rodina přistěhovala do Třeštiny ke své švagrové paní Niklové na čp.30. Po návratu ze zaměstnání vypomáhal jí v malém zemědělském hospodářství a občanům obce spravoval opratě, chomouty apod. a v době výmlatu řemeny. Činil tak v kteroukoliv dobu. Jeho život byl písní práce, miloval svoji manželku a tři děti Marii, Jana a Jiřího. Nebylo šťastnější rodiny v obci nad jejich. Z jeho úst nikdo neuslyšel špatné slovo a to co řekl, bylo vždy vážné a promyšlené. Národně a politicky byl uvědomělý, stál v řadě radikálních socialistů.
V roce 1938 byl zaměstnán v Solných mlýnech v Olomouci-Holici. Ihned po okupaci Sudet a zbývajícího území Československé republiky nacistickým Německem byl činný v podzemním hnutí. Jako uvědomělý Čech a vlastenec povzbuzoval své spoludělníky k vytrvalosti a víře, že němečtí okupanti budou přinuceni odejít z naší milované vlasti poté, co budou na hlavu poraženi. Z Olomouce tajně dovážel protinacistické letáky, vyzývající k boji proti německým okupantům. Tyto byly rovněž předávány do Dubicka a Leštiny.
Pro tuto svoji odbojovou činnost byl 3.6.1940 zatčen německým gestapem. Marně toho dne jej čekala manželka, marně tatínka čekaly děti. Tak najednou se ocitla rodina bez otce živitele a slzy hořké a plné bolesti tekly proudem. Vždyť i mně ještě dnes po mnoha letech při psaní těchto řádků se svírá srdce, vzpomenu-li si na přítele a kamaráda, kterému bylo osudem souzeno položit svůj život na oltář vlasti, za nás a za naši svobodu. Své děti více neuviděl. Po dobu tří měsíců byl ve vojenském vězení v garnizoně v Olomouci, kde probíhal jeho výslech. Nikoho neprozradil. Odtud byl odvezen do Vratislavi, kde byl 10.12.1941 postaven před soud a odsouzen do vězení pro “velezradu Velkoněmecké říše” na 2 roky a 3 měsíce. Vězení si odpykával v trestnici ve Wohlau, kde mu byla udělena jednoměsíční samovazba. Tam bylo povoleno jeho manželce navštívit jej. Doprovázel ji její bratr František Škop ze Stavenice. Bylo jí povoleno mluvit s manželem přes stůl, avšak nesměla mu podat ani ruku. V tento den 7.3.1942 paní Šišmová viděla svého manžela naposled. Po odpykání trestu nebyl Aleš Šišma propuštěn, byl převezen a předán německému gestapu v Kounicových kolejích v Brně. Dle úmrtního listu tam byl 3.11.1942 umučen k smrti, možná že byl sťat, oběšen nebo zastřele. Tak skončil bojovník za práva národa a hrdina Aleš Šišma. Jeho návrat jako bojovníka proti nacismu a pokrokového člověka byl pro fašismus nežádoucí.
Jeho poslední “sbohem”, jeho poslední výkřik “Zachraňte moji rodinu! Zachraňte moje děti!” jsme cítili ve svém srdci. Místní občané mezi sebou sbírali prostředky, tyto Jaroslav Jarmara z č.21 předával paní Šišmové. O živobytí s její rodinou se dělila její sestra Marie Niklová. Byly to těžké dny, žalostí nad osudem manžela paní Šišmové zbělely vlasy. Přesto snášela svůj žal statečně. Po dobu vězení jí bylo povoleno psáti manželovi jednou měsíčně a po odsouzení v době trestu jednou za čtvrt roku. Do Vratislavi /Breslau/ mu manželka zaslala fotografii rodiny. Tato jí byla vrácena s napsanými verši na rubu “Ve smrtelné úzkosti volám Vás, milé děti a loučím se se slzami v očích s Vámi a drahou manželkou. Milá ženo, milé děti, manžel, otec vzpomíná, slza v oku 16.11. dere se mu , kterak on Vás míval rád. Aleš táta. Psáno Breslau dne 3.12.1940.”
Po osvobození republiky se paní Šišmová přihlásila do spolku válečných poškozenců v Brně odkud jí byla poskytována podpora.
Utrpení v žalářích a mučednická smrt nás zavazuje: “Chraňte svobodu! Budiž Ti, Aleši, čest a sláva, věčná čest Tvé čisté památce!”
Pro pamětní knihu obce Třeštiny napsal Antonín Krejčí z č.24 dne 18.3.1951.