Postup německých úřadů za okupace autor JUDr. Miloš Frebort

3/ Postup německých úřadů vůči českému obyvatelstvu na okupovaném území

Na okupovaném území Československa byl ihned zaváděn nový německý řád a “pořádek”. Začalo období germanizace českého území.

Podle vzájemné dohody mezi ČSR a německou říší se stali obyvatelé okupovaného území bez ohledu na národnost říšskými státními příslušníky. Občané české národnosti ze sudetského území se mohli svobodně rozhodnout a žádat optovat o státní občanství v ČSR, a sice do konce února 1939.

Tak tomu bylo i v Třeštině, obdobně jako ve stovkách českých obcí, připojených k říši v rámci Sudetské župy. Všechny české názvy obcí a měst, okresů, firem apod. musely být okamžitě nahrazeny jen německými. Na tabulích na okraji obce byl název “Třeština” zaměněn názvem “Tritschein”. Na úřadech byla zavedena i pro české obyvatelstvo pouze němčina a zdravení “Heil Hitler”. Ten kdo neuměl německy, musel jednat s pomocí tlumočníka. V obcích byla zrušena česká samospráva a nahrazena jmenovaným starostou a radními. V Třeštině, obdobně jako v dalších čistě českých obcích, byl tolerován český starosta, neboť nebylo jiné volby. Nařízením z Berlína byly 14.10.1938 zrušeny všechny české politické strany i spolky /např. Sokol, kulturní, náboženské a j. spolky/, kromě hasičských a jejich majetek byl zabaven ve prospěch říše. Cvičení hasičů bylo prováděno povely v němčině. Jedinou kulturní činností v obci bylo loutkové divadlo, jehož oblíbená představení se konala v neděli odpoledne ve škole. Loutky vodili a mluvili Jan Chovančík, kupec z č.13, Karel Merta z č.2 a další.

V české obci Třeštině sice mohly děti navštěvovat místní dvoutřídní obecnou školu s českým vyučovacím jazykem, byla však zavedena výuka německého jazyka /řídící učitel Jaroslav Janíček a učitel Alois Přidal z Háje/. Německé úřady zakázaly v českých obecných školách vyučovat český dějepis a vlastivědu. Přes tento zákaz učitel A.Přidal, nehledě na hrozbu přísného postihu v případě vyzrazení, vysvětlovat žákům vyšších ročníků důležitá období českých dějin /např. husitství, dobu Karla IV. apod./. Byly zrušeny české měšťanské školy a české gymnasium v Zábřeze. V Mohelnici existovala německá měšťanská škola, avšak studium na ni bylo pro Čechy náročné vzhledem k počáteční neznalosti německého jazyka. Absolvoval ji např. můj nejstarší bratr Dobroslav Frebort.

Po okupaci obce se německé úřady při soupisu obyvatel zaměřily na občany obce německého původu a naléhaly na ně, aby přijali německé státní občanství a dali souhlas k zařazení svých dětí do německé školy, např. Františka Štrambacha, Františka Héla aj. Německá škola měla být zřízena v nedaleké obci Stavenici. Jmenovaní občané odmítli německé občanství. Vzpomínám si na anekdotu ohledně odpovědi Františka Héla z Trávníků č.59 na dotaz německého úředníka “Kdo jsi?” “Strýc Hél” /jak říkaly děti mužům/ odpověděl “Cech” /neuměl vyslovit “č”/.

Brzy byly zakázány všechny kulturní aktivity, v Třeštině ochotnická divadelní představení, která měla dlouholetou tradici, režíroval je zkušený divadelník Karel Merta z č.2. Dále činnnost Sokola, spočívající v pravidelných cvičeních v sále hostince u Navrátilů a v pořádání sokolských cvičení a slavností na bývalém sokolském cvičišti u Hlavníka, taneční zábavy v hostinci u Navrátilů – hasičské bály, Silvestr apod.

Nehledě na zákaz, v sadě Fajtova statku č.32 si mladí postavili nevelký dřevěný parket pro pořádání nedělních tanečních zábav za hudby gramofonu. Na kolech se sem sjížděla mládež, zejména mládenci z okolních českých vesnic. K oblíbeným tanečním skladbám patřily např. “Mámy, vy naše české mámy, zůstaňte s námi....”, “Chaloupky pod horami, co se to stalo s vámi, byly jste takové hezké, vy naše chaloupky české....”, “Čtyři páry bílých koní....”. Na melodii této písně si mladenci pracující jako námezdní síly /čeledíny/ u velkých rolníků vymysleli jiná slova “Čtyři páry bílých telat...”.

Nedaleko tanečního parketu byl uschován památník padlým občanům obce v I.světové válce /za vysokým dřevěným hrazením/.

Mládež se zejména vyžívala hraním kopané , utkání s mužstvy z okolí se hrávala v neděli. Místní mužstvo sehrálo četná utkání s oddíly okolních vesnic, i německých, např. z velké německé obce Líbiny. Třeštinští je porazili, což líbinští Němci nemohli unést. Svoji prohru chápali jako národní potupu, jak mohli jako občané Velkoněmecké říše utrpět porážku od Čechů z malé porobené obce. Mohlo dojít k nebezpečné rvačce. Vzpomínám si, že řezník Bedřich Vašíček běžel z hřiště do svého nedalekého domu na Trávníku č.58 pro řeznické nože ,aby se Němci zalekli a opustili obec.

Po okupaci obce byly nařízením německého vedení okresu uzavřeny místní české obecní knihovny. Po vyřazení a odevzdání “zakázaných” českých knih vlasteneckého zaměření dle seznamu německých úřadů, bylo obnoveno půjčování zbytku knih.

Na silnicích byla zavedena jízda po pravé straně. Již v r.1939 byly zavedeny potravinové lístky na velmi omezené příděly potravin a postupně poukázky na další zboží životní potřeby. Německé úřady okamžitě přikázaly odevzdání všech zbraní, včetně loveckých. Výjimku tvořil jeden místní občan, který obdržel povolení mít v držení loveckou pušku.

V kinech byly promítány pouze německé filmy. Se školou jsme navštívili promítání v kině v Úsově. Týdeník aktualit byl ve značné míře zaměřen na “úspěchy německých zbraní” ve válce, např. byl ukázán výcvik koní v německé armádě. Došlo ke zrušení českých novin. Německé orgány propagandy rozšiřovaly rovněž v českých obcích propagandistické publikace v češtině, oslavující “vítězící německé zbraně” na frontách II.světové války. Pamatuji si např. na časopis s karikaturou zachmuřeného Stalina na přední stránce, jdoucího na venkovský záchod, přičemž držel v ruce požadavky Rudé armády na desítky tisíc zbraní, tanků, děl, letadel apod., za zbraně zničené Wehrmachtem. Nebo publikaci oslavující vítězství německých parašutistů při dobytí Brity ovládané Kréty ve Středozemním moři.

Bylo zakázáno poslouchání zahraničního rozhlasu, za tím účelem měly být vyjmuty z radiopřijímačů krátké vlny. Přes hrozbu přísnými tresty řada občanů obce poslouchala večerní české vysílání z Londýna a Moskvy. Vzhledem k tomu, že radiopřijímače vlastnily pouze některé domácnosti, tato vysílání často poslouchalo několik občanů společně. Ač jsem byl velmi mlád, otec mě několikrát vzal na poslech zpráv z Londýna a Moskvy v domě kováře Rudolfa Kostíka v č.45.

V souvislosti s válkou bylo německými úřady nařízeno zatemňování oken v domech. Na jaře 1945 přelétaly nad naší oblastí mohutné svazy amerických bombardovacích a doprovázejících je stíhacích letounů, jejichž cílem bylo bombardování průmyslových oblastí Horního Slezska a severní Moravy. K rušení jejich zaměření německou protileteckou službou americká letadla shazovala ohromné množství staniolových proužků a občas rovněž shodila prázdnou nádrž od leteckého paliva.

Brzy po rozpoutání války proti SSSR byly povinně rovněž ve všech obcích Sudet, včetně českých, prováděny sbírky “Zimní pomoci” /Winter Hilfe/. Každou neděli postupně dva občané obcházeli s uzamčenou plechovou pokladničkou všechny domácnosti obce, včetně Háje. Od občanů bylo vyžadováno, aby do pokladničky vhodili finanční příspěvek, obvykle drobné kovové mince /feniky/, největším příspěvkem bývala půlmarka. Za to byly občas dárcům předávány různé malé odznáčky.

Všem zemědělcům byly předepsány dodávkové povinnosti /obilí, maso aj./. Německé orgány přísně kontrolovaly jejich plnění rolníky. Neplnění dodávek bylo považováno za “nepřátelský postoj vůči říši”.

Čeští mladí muži po dosažení plnoletosti byli povoláváni k odvodům a byli odvedeni. Nebyli však povoláváni do německé armády /např. 10 třeštinských rekrutů ročníku 1926: Jan Tichý, Slávek Vysoudil, František Štrambach, Dobroslav Frebort, Ladislav Vašíček, František Unzeitig a další/.

Několik občanů obce bylo povoláno na nucené práce do německých továren, např. Vít Krejčí z č.63 do chemických závodů v Ústí nad Labem, Hynek Vašíček z č.58 do kombinátu Hermann Goring Werke v Mostu a další. Jednalo se o občany ročníků 1922-1924.

Několik občanů německého původu bylo povoláno do pracovních oddílů organizace Todt /např.Richard Kaup z č.4, Josef Klaibl z č.31/. Tyto oddíly byly nasazovány obvykle těsně za frontou na pomoc vojenským ženijním útvarům při obnově a výstavbě vojenských objektů. Všichni třeštinští občané se z nuceného nasazení vrátili do rodné obce. /Občané německého původu, kteří po okupaci Sudet hitlerovským Německem přijali říšské občanství, byli brzy po rozpoutání II.světové války povoláni do Wehrmachtu a posláni na frontu/.

Pro pamětní knihu obce Třeštiny vypracoval JUDr. Miloš Frebort.

V Praze dne 15.března 2008