Legionáři z Třeštiny - úvod

I.světová válka rovněž těžce dolehla na malou obec Třeštinu. V souvislosti s jejím rozpoutáním a prodlužováním byli při řadě mobilizací všichni bojeschopní muži povoláni do rakousko-uherské armády, aby bojovali za nenáviděný habsburský trůn, utlačující český národ. Celkem bylo povoláno do armády pravděpodobně 64 občanů Třeštiny, majících zde domovskou příslušnost nebo v obci dlouhodobě žijících.

Prvním mobilizačním rozkazem z 31.7.1914 byli povoláni do armády záložáci do 42 let. Rukovali k 13.zeměbraneckému pěšímu pluku v Šumperku a k 93.pěšímu pluku v Olomouci. Většinou byli vysláni na ruskou frontu, někteří na rumunskou a italskou. 1.10.1914 se konaly doplňovací odvody ročníků 1892-1894 a 3.12.1914 mužů do 36 let. V srpnu 1915 byli povoláni do armády muži od 43 do 50 let a 10.října 1915 byli odváděni 18ti letí s nástupem do armády v r.1916.

V obci na podstavci důstojného památníku obětem I.světové války jsou na věčnou paměť vytesána jména 13ti třeštinských mužů, kteří padli na bojištích války nebo zemřeli na následky zranění: FUX Jan, FUX Hynek, HORKÝ Metoděj, JÍLEK Bohumil, JÍLEK Klement, KADLEC Josef, KREJČÍ Jarolím, KREJČÍŘ Karel, KUNČAR Josef, POŠTULKA Rudolf, SVOBODA Josef, VACHUTKA Karel a VACHUTKA Robert. Pískovcové sousoší “NA STRÁŽ”, jehož autorem je známý sochař Vojtěch Sucharda, bylo slavnostně odhaleno v srpnu 1922.

Vytvoření Čs. zahraničního vojska, boj za samostatný československý stát

V politickém programu čs. exilu, vedeném T.G.Masarykem, E.Benešem a M.R.Štefánikem, boje za samostatný čs.stát, hrála klíčovou roli myšlenka, že předpokladem mezinárodního uznání práva Čechů a Slováků na vlastní stát, je přímá účast našich vojáků ve válce Dohody proti Centrálním mocnostem, především Rakousko-Uhersku a Německu.

Z tohoto důvodu vedení čs.exilu rozhodlo o vytvoření čs.zahraničních jednotek v Rusku, ve Francii a rovněž v Itálii. Tyto se měly zapojit do bojů ve válce proti Rakousko-Uhersku v rámci ruské a italské armády a v rámci francouzské armády proti Německu. Vzhledem k velkému počtu českých a slovenských zajatců v Rusku /kolem čtvrt milionu mužů/ došlo v létě 1917 za Prozatimní vlády k rychlému vytvoření z dosavadní Čs.střelecké brigády Československého armádního sboru. Ten sestával ze dvou divizí v počtu kolem 40.000 mužů.

Říjnová revoluce 1917 výrazně ovlivnila další vyvoj čs.hnutí v Rusku. Poté, co sovětská vláda nabídla všem válčícím mocnostem okamžité zahájení jednání o všeobecném míru, se podstatně zkomplikovalo postavení čs.vojska dislokovaného na Ukrajině. Rusko, ohrožované postupující německou armádou, stanulo na pokraji občanské války. V této souvislosti dal Masaryk pokyn, aby čs.vojenské oddíly nebyly v žádné formě používány při politických mezistranických sporech v Rusku a dodržovaly přísnou neutralitu ve vnitropolitických bojích.

Dne 3.března 1918 po podepsání separátního brest-litevského míru mezi sovětskou vládou a Centrálními mocnostmi /Německem, Rakousko-Uherskem, Bulharskem a Tureckem/, zanikla definitivně naděje, že sovětské Rusko obnoví východní frontu proti Německu a Rakousko-Uhersku, jak si přály západní mocnosti. Ve smlouvě se sovětská vláda rovněž zavázala k výměně zajatců. Německo využilo zajatců navrátivších se z Ruska v ofenzivách na západní frontě, které zahájilo v březnu 1918. Chtělo dovést válku proti Spojencům ke svému vítězství dříve, než budou do bojů masově nasazeny americké jednotky. Rakousko-Uhersko zase vyslalo část navrátivších se zajatců na italskou frontu.

K uskutečnění záměrů vůdců čs.zahraničního odboje postavit naši armádu na hlavní frontě světové války proti Německu bylo třeba dopravit čs.jednotky z Ruska do Francie. Francouzská vláda prohlásila československý sbor v Rusku za součást autonomní Československé armády ve Francii pod francouzským velením. Odbočka Československé národní rady v Moskvě prohlásila, že hodlá použít Čs. armádní sbor jako součást Čs.armády ve Francii při pokračování ve válce proti Německu a Rakousko-Uhersku za samostatný československý stát.

Vedení čs. zahraničního odboje dosáhlo dohody se sovětskou vládou o urychleném odsunu Československého armádního sboru z Ukrajiny po železnici přes Sibiř na východ do Vladivostoku. Odtud jej měly odvézt lodě Spojenců na frontu do Francie.

V důsledku složité situace v Rusku, zachváceném občanskou válkou a řady další okolností, včetně pozdějšího záměru Spojenců ponechat Čs.armádní sbor na Sibiři, aby spolupůsobil při jejich zamýšlené akci, se působení čs.sboru v Rusku protáhlo až do druhé poloviny roku 1920. Nehledě na to, že koncem srpna 1918 byla uvolněna cesta Čs.armádnímu sboru do Vladivostoku a tím dána možnost jeho dopravy loděmi Spojenců do Francie. 28.října 1918 byl vyhlášen vznik samostatného československého státu a 11.listopadu 1918 skončila na západních frontách I.světová válka vítězstvím Spojenců nad Centrálními mocnostmi.

I.světová válka, občané obce Třeštiny

Z třeštinských odvedenců kolem 39 bojovalo po celou dobu války v řadách rakousko-uherské armády. Po uzavření brest-litevského míru mezi sovětskou vládou a Centrálními mocnostmi /Německem, Rakousko-Uherskem, Bulharskem a Tureckem/ počátkem března 1918 byli někteří třeštinští odvedenci v rámci rakousko-uherských jednotek převeleni na italskou frontu. Tak zde stáli v rakousko-uherských uniformách na rakouské straně fronty proti čs.legionářům, bojujícím v italských stejnokrojích v rámci italské armády.

Z 12ti třeštinských mužů, zajatých na ruské frontě, se v letech 1916-1918 dobrovolně přihlásilo 8 do Československého vojska na Rusi: DIBLÍK Augustin, FREBORT Rudolf, JARMARA František, JÍLEK František, PLHÁK Karel, TICHÝ Antonín, VACHLER Vojtěch a ZÁVODNÝ Josef. Těmto byla přiznána služba v československých legiích. /Služba v legiích byla přiznána těm osobám, které do nich vstoupily do vzniku samostatného československého státu dne 28.října 1918./

Na výzvy vedení československého zahraničního odboje, zejména na Provolání Odbočky Československé národní rady /ČSNR/ v květnu 1917, se v letech 1916-1918 dobrovolně přihlásilo do československého vojska a vstoupilo do legií 8 občanů Třeštiny:

1. TICHÝ Antonín, os. č.53.823, nar.2.7.1895, Třeština č.11.

Rusko a Francie, úč.šikovatel.

21.7.1916 zajat na ruské frontě v Berestečku v Haliči. 16.12.1916 se v zajateckém táboře v Berezovce v Zabajkalské oblasti na Sibiři dobrovolně přihlásil prostřednictvím zajatecké organizace do legií. 28.července 1917byl ve sborné stanici v Bobrujsku na Ukrajině zařazen do záložního praporu. V říjnu 1917 odjel s 1.transportem 1.200 dobrovolníků pod velením kpt.O.Husáka na lodi Kursk přes přístav Archangelsk na severu Ruska do Francie. Tento oddíl společně s některými dalšími měl tvořit základ čs.armády ve Francii. Do jednotek legií ve Francii vstoupil poté, když v prosinci 1917 bylo oficiálně zahájeno formování čs.vojska v táboře v Cognacu. Na jaře 1918 byl zařazen do formovaného 21. pěšího pluku. Od poloviny do konce října 1918 se zúčastnil ve svazku Československé brigády ve Vouziers /4.francouzské armády/ závěrečné ofenzivy I.světové války proti německým vojskům na západní frontě.

V lednu 1919 se vrátil s plukem do vlasti.

2. PLHÁK Karel, os. č. 53.900, nar. 3.9.1897, Třeština- Háj č.43.

Rusko a Francie, poručík.

20.7.1916 zajat na ruské frontě u Delgatina. 1.5.1917 se v zajateckém táboře dobrovolně přihlásil do legií. V červenci 1917 byl zařazen ve sborné stanici v Bobrujsku na Ukrajině do záložního praporu. V říjnu 1917 odjel přes přístav Archangelsk s 1.lodním transportem dobrovolníků Husákova praporu do Francie. Do jednotek legií ve Francii vstoupil poté, když v prosinci 1917 bylo oficiálně zahájeno formování čs.vojska v Cognacu. Na jaře 1918 byl zařazen do formovaného 21.pěšího pluku, s nímž se od poloviny do konce října 1918 zúčastnil ve svazku Čs. brigády ve Vouziers závěrečné ofenzivy I.světové války proti německým vojskům na západní frontě.

V lednu 1919 se vrátil s plukem do vlasti.

3. FREBORT Rudolf, os. č.26.582, nar. 19.12.1880, Moravičany č.15, d.o.Třeština č.62.

Rusko, svobodník.

22.6.1915 zajat u Klimontova v ruském Polsku. Umístěn v zajateckých táborech v Muromu, Možajsku a v Charkově. Pracoval v zemědělství a v továrnách, posledně v rudném dole v Božedasu u Orla. Do legií se přihlásil jako dobrovolec 5.6.1917 ve sborné stanici v Borispolu v Poltavské gubernii na Ukrajině. Nejdříve byl zařazen jako střelec 6.střel.pluku Hanáckého. V souvislosti s formováním dělostřelectva legií byl převeden k 2.dělostřeleckému divizionu, 1.baterii. V dubnu 1919 byl převelen k 1.baterii 3.oddílu těžkého dělostřelectva nově formované 3.divize a v zápětí k 1.baterii 48´´´ houfnic tohoto oddílu.

V březnu 1918 prodělal se svou baterií u Bachmače odsun Čs. armádního sboru z Ukrajiny před útočícími německými jednotkami. Od počátku po vypuknutí otevřeného nepřátelství mezi legiemi a sovětskými vojsky se zúčastnil všech bojů své baterie v rámci východosibiřské skupiny legií kpt.Gajdy a kpt. Kadlece proti místním jednotkám rudoarmějců za ovládnutí sibiřské magistrály. A sice od prvního bojového vystoupení v Mariinsku 25.května, následně pod Kargatem a Tatarskou, jakož i dalších bojů až do konce srpna 1918 u jezera Bajkal. Následně v zimě 1918/1919 se zúčastnil tažení vojsk 2.divize pod velením gen.Gajdy proti Rudé armádě na severouralské frontě. Jmenovitě o železniční stanici Kondon, žel.zastávku č.59, jakož i dalších bojů , do nichž byla zapojena jeho baterie. V r.1919 byl nasazen na obranu Transsibiřské magistrály.

27.10.1919 evakuován lodí “Capetown Maru” z Vladivostoku do vlasti. Zemřel 1.2.1969.

4. JARMARA František, os.č.35.749, nar. 29.12.1881, Třeština č.66.

Rusko, šikovatel.

28.6.1916 zajat u Rožnova. V červnu 1917 se přihlásil jako dobrovolec do legií v Nosovce v Černigovské gubernii a ve sborné stanici v Borispolu na Ukrajině byl zařazen jako střelec do 7.střel.pluku Tatranského. Brzy byl převeden k 2.dělostřeleckému divizionu, 3.baterii, s níž prodělal odsun Čs.armádního sboru z Ukrajiny.

Od počátku po vypuknutí otevřeného nepřátelství mezi legiemi a sovětskými vojsky se zúčastnil bojů své baterie v rámci východosibiřské skupiny legií kpt.Gajdy proti místním jednotkám rudoarmějců za ovládnutí sibiřské magistrály. A sice od obrany ešelonu č. 26 s částí 2. dělostřeleckého divizionu bez děl v Irkutsku 26.května 1918, po linii železniční stanice Kaulu až k jezeru Bajkal koncem srpna 1918. Poté v zimě 1918/1919 tažení 2.divize pod velením gen.Gajdy proti Rudé armádě na severouralské frontě. Zúčastnil se bojů od stanice Laja do Permi a dalších bojů své baterie. Zde byl vyznamenám za statečnost ruským “Křížem sv.Jiří IV. stupně”. Posléze byl zapojen do obrany Transsibiřské magistrály.

19.5.1919 evakuován lodí “Crook” z Vladivostoku do vlasti.

8.května 1945 při pomoci dělostřelcům Rudé armády v Třeštině podlehl zranění německou střepinou. U pomníku padlým občanům obce v I.světové válce je umístěna pamětní deska se jménem Františka Jarmary jako oběti 2.světové války.

V roce 1918 při dalších mobilizacích se přihlásili do legií:

5. ZÁVODNÝ Josef, os. č.59.388, nar. 30.1.1886 Slatěnice, okres Olomouc, d.o.Třeština č.13.

Rusko, šikovatel.

Krátce před I.světovou válkou odjel v obchodních záležitostech do Ruska. Do legií se přihlásil v Rostově na Donu a 2.dubna 1918 byl zařazen jako střelec do 5.střel.pluku T.G.Masaryka. Později převeden k 12.střel. pluku, do pravomoci velitelství vojsk Dálného Východu, oddílu intendanstva v Charbinu /Mandžusko/. Posléze do Ústřední hospodářské komise /CENTROKOMISE/ ve Vladivostoku.

Zúčastnil se tažení proti nepříteli na ussurijské frontě, stanice Vogulka.

6. DIBLÍK Augustin, os.č.80.106, nar. 13.5.1884, d.o.Třeština č.4.

Rusko, šikovatel.

V posledním místě zajetí v Novonikolajevsku na sibiřské magistrále 28.června /nebo 28.července/ 1918 vstoupil do legií. Nejdříve zařazen jako střelec do 11. střel.pluku F.Palackého nově formované 3.divize. Brzy byl jmenován velitelem výzvědného oddílu a následně převeden k 5.střel.pluku T.G.Masaryka.

15.6.1920 evakuován do vlasti lodí “Amerika 1”.

Po návratu do republiky mu byla přiznána služba v Čs.vojsku na Rusi od přihlášky 1.května 1917.

7. VACHLER Vojtěch, os. č. 85.898, nar. 25.9.1891 ,Třeština č.37.

Rusko , vojín.  

14.11.1914 padl do zajetí u Krakova. Ze zajateckého tábora v Krasnojarsku na sibiřské magistrále dobrovolně vstoupil v Novonikolajevsku do Čs. vojska na Rusi. 9.srpna 1918 zapsán jako střelec 11.střel.pluku F.Palackého, 3.roty, nově formované 3.divize. Brzy převeden jako dělostřelec k 2.divizionu těžkého dělostřelectva, 3.baterii. Zúčastnil se zejména obrany sibiřské magistrály.

V létě 1920 evakuován lodí do vlasti.

8. JÍLEK František, os. č. 76.679, nar.7.3.1878, Třeština č. 76.

Rusko, vojín.

23.12.1914 zajat na ruské frontě st.Korčin. Posledním místem pobytu v zajetí byla Samara na východě evropské části Ruska. V září 1918 byl ve sborné stanici v Omsku na Sibiři zapsán jako střelec do čs. legií. Zařazen do strážního praporu Čs.vojska na Rusi pro ochranu dělostřeleckých a intendančních skladů. Sloužil u strážní setniny při dělostřeleckém skladu legií v Čeljabinsku.

15.6.1920 evakuován do vlastí lodí “Amerika 1”.

V březnu 1918 v ústupových bojích u Bachmače proti útočícím německým vojskům při odsunu Čs.armádního sboru z Ukrajiny padlo několik legionářů do rukou Němců. Podle sdělení ruského železničáře byli Němci popraveni jako vlastizrádci. Tak se stalo přibližně 50 legionářům na italské frontě, kteří byli v bojích zajati Rakušany a jako vlastizrádci popraveni oběšením nebo zastřelením.

Z legionářů obce Třeštiny Frebort Rudolf a Jarmara František /rovněž občan sousední obce Stavenice Žák František/ prodělali jako dělostřelci anabázi Čs.armádního sboru v Rusku. Začala odsunem z Ukrajiny za ústupových bojů u Bachmače v březnu 1918, pokračovala cestou ešelonu přes evropské Rusko, odevzdáváním legiemi výzbroje v Penze, boji proti jednotkám rudoarmějců na Transsibiřské magistrále /25.května až 31.srpna 1918/, boji proti Rudé armádě na severouralské frontě v zimě 1918/1919. Závěrečné období tvořila ochrana magistrály od roku 1919 a evakuace legií z Vladivostoku do vlasti do září 1920.

Třeštinští legionáři, kteří vstoupili do Čs.zahraničního vojska v Rusku po polovině roku 1918, byli většinou zařazeni do jednotek ochraňujících Transsibiřskou magistrálu.

INFORMACE o legionářích obce Třeštiny byla vypracována na základě prostudování jejich vzorně vedených osobních složek ve Vojenském historickém archivu v Praze. V některých případech, např. pokud jde o mého dědu Rudolfa Freborta, jsem rovněž použil vzpomínky z rozhovorů s ním za jeho života. Pokud jde o Františka Jarmaru, sdělení jeho vnučky Anny Urbáškové. Fotokopie materiálů ze svazků ve Vojenském historickém archivu v Praze, týkající se Rudolfa Freborta, Františka Jarmary a Vojtěcha Vachlera budou předány do archivu obecního úřadu v Třeštině.

V obci se zachovala fotografie účastníků slavnostního odhalení památníku 13ti mužům Třeštiny – obětem I.světové války. Na ní jsou společně s autorem památníku sochařem Vojtou Suchardou zachyceny tváře mnoha občanů obce.

JUDr. Miloš Frebort

Svojšovická 2835/12

141 00 Praha 41 - Záběhlice