Dějiny obce od nejstarších dob do třicetileté války
Území obce, ležící v úrodné nivě řeky Moravy, bylo již v pravěku vyhledáváno k životu.
Hospodařili zde nepochybně obyvatelé rozsáhlé osady z mladší doby kamenné, zjištěné na pravém břehu Moravy při těžbě štěrkopísku, dnes již na katastru Mohelnice. Archeologické nálezy katastru naší obce dokládají existenci pohřebiště, náležejícího do doby bronzové, kultury lužické. Jeden hrob se třemi nádobami se podařilo odkrýt v červnu 1911 při odebírání hlíny nutné na stavbu hráze okolo Moravy, na louce zvané “Na pchálí". Nádoby byly přikryté břidlicovými kameny a protože se dělníci domnívali, že popelnice obsahuji peníze, dvě úplně rozbili. Našli v nich však jen kousky přepálených bronzových ozdob. Správce školy s druhým učitelem a žáky proměřili hrob, sebrali zbytky popelnice a opatrně odhrabali třetí nádobu, jejíž horní polovice byla již zničena zemními pracemi. V ní se nalezly zvápenatělé kosti s popelem a zbytky ozdob. Vše pak řádně zaměřili a zbytky nálezu odevzdali do sbírek Vlasteneckého muzea v Olomouci. Hromadný nález bronzových předmětů se nalezl pod Hajským mlýnem.
Další osudy obyvatel žijících v okolí Třeštiny neznáme, vesnice se objevuje poprvé v písemných pramenech až roku 1353. Dříve zde nepochybně existovala slovanská vesnice, jejíž osudy byly svázány s postupně se utvářejícím panstvím okolí Dubicka. Zakladatelem državy se stal Beneda z Dubicka, nejvyšší lovčí moravského markraběte a pozdějšího českého krále Přemysla Otakara II. Velké dubické panství se záhy začalo rozpadávat při dědických podílech a prodejem jednotlivých částí. Proto v písemných pramenech nalézáme po celé 14. století velké množství zpráv o majetkových přesunech v Třeštině. Zpráva z roku 1353 nám říká, že Bolka z Otaslavic, vdova po Mikuláši z Otaslavic, dala vložit do zemských desek svým dvěma dcerám Markétě a Kateřině šest hřiven grošů.
Roku 1356 prodaly Anežka, manželka Voka ze Sovince, a Klára, manželka Prota staršího ze Sovince, Ježkovi z Vildenberka, který byl držitelem části panství bouzovského, mezi jiným majetkem i polovici Třeštiny a Bohuslavic.
V roce 1360 upsal Zdeněk ze Šternberka své maceše Machně z Běliny na Dubicku na polovině Třeštiny a Svébohova 660 kop grošů. Roku 1371 upsal Púta z Loštic Bohuši Hechtovi ze Slavoňova a Gerhartu z Mírova v Třeštině tři, v Bohuslavích pět, v Dubicku dva, v Janoslavicích (tehdy Svinově) tři, ve Sluhoňově a v Rohli 18 lánů polí s polovicí patronátního práva rohelského kostela, s dědičnou rychtou v Rohli a v Olešné dvůr a jiný majetek.
Svůj díl postoupil Gerhart z Mírova roku 1376 Bohuši Hechtovi, jehož syn Bernard vzal roku 1384 do spolku na všechen svůj majetek své bratry Jana, Bohuše a Adama ze Šumvaldu. Roku 1384 vlastnil Bernard Hecht ze Slavoňova při Horní Sukolomi mezi jiným majetkem Rohli, Janoslavice, Dubicko, Třeštinu, Sluhoňov, Lazce a Olešnou. Týž roku 1387 založil v mohelnickém kostele oltář dvanácti apoštolů a upsal k němu pět marek platu ročně z Třeštiny a pět z Rohle.
Další části dubického panství byly v držení synů Mikuláše z Otaslavic, kteří ji zaměnili za ves Lubník s Jaroslavem ze Šternberka, který tak získal celé Dubicko s výjímkou dvou lánů patřících Ješkovi z Bouzova, dále půl Bohuslavic, půl Třeštiny, svobodný dvůr v Dubicku a mlýn o třech kolech na řece Moravě, a to se všemi důchody, rychtami, lesy a lukami, hospodami, lázněmi a s patronátním právem dubického kostela.
Machna z Běliny, o níž již byla zmínka, za to nechala svým nevlastním synům své dosavadní věno štíty (tehdy Šilperk) s některými okolními vesnicemi. Potom si vzala naspolek na Dubicko, Bohuslavice a Třeštinu svou služebnou Janu, která do tohoto majetku dala padesát kop grošů, zatímco její paní jen deset kop. Služebná Jana však záhy zemřela a paní Machna podíl zdědila. Avšak paní Machna z Běliny se kolem roku 1375 znovu provdala za Tasa z Boskovic, kterému darovala své podíly na Dubicku, Bohuslavicích a Třeštině a osm lánů ve Svébohově.
Roku 1411 ustanovili držitelé zábřežského panství Jindřich a Beneš z Kravař, že Třeština a Bohuslavice mají podobně jako jiné vsi podléhat městskému soudu v Zábřeze a mají odtud odebírat i pivo. Třeština se tak stala součástí rozsáhlého panství, ktaré se vytvořilo na severní Moravě.
Roku 1447 prodal Jiří z Kravař a na Strážnici panství zábřežské Janu Tunklovi z Brníčka a na Zábřehu. Když se potom syn Jana Tunkla Jiří zadlužil, prodal část panství zábřežského, mezi jinými i obec Třeštinu, bratřím Oldřichu, Vilému a Heřmanu z Miličína. V listě daném v Zábřeze v neděli po svaté Janě roku 1513 Oldřich a Vilém z Miličína a na místě heřmana, mladšího bratra, svoji část Třeštiny propustili z roboty tak, "že nebudú povinni žádných robot činiti na časy budúcí, neb za tyto roboty nám i potomkom našim budú povinni jednú v roce platiti, a to při středopostí z polcu čtvrtí šesti groší a jeden věrtel rži a jeden věrtel ovsa a ze čtvrtí vosm groší a dva věrtele rži a dva věrtele ovsa, a z polúlání deset groší a jeden korec rži a jeden korec ovsa, z puol čtvrti deset groši a pět věrtelů rži a pět ovsa, ze tři čtvrti deset groší a poul druhého korce rži a poul druhého korce ovsa, z lánu deset groší a dva korce rži a dva ovsa, a tak platiti mají za ty roboty nám i potomkom našim".
Když bratři z Miličína prodali svou část Třeštiny Boskovicům, jimž už patřila menší část vsi, byli nuceni i onu menší část propustit z roboty. Stalo se tak roku 1546, kdy listinou danou v den rozeslání apoštolů vyměřuje Kryštof z Boskovic a na Zábřehu devíti osadníkům na západní straně obce platy za robotu. Tito poddaní platili ročně, rovněž v středopostí, čtyři kopy grošů českých, ovšem z další povinností, "aby podle jiných poddaných našich na lovy a hony jezdili a chodili, kdyžby se jim rozkázalo a potřeba toho ukazovala". Kryštofův nástupce Jan z Boskovic vydává roku 1563 "v sobotu před slavným hodem Ducha svatého" list vydaný v Zábřeze, kterým je celá ves osvobozena od odůmrtí, ža níž každý usedlý dával vrchnosti na svatého Martina husu.
Je třeba dodat, že rychtář a konšelé si těchto listin velmi vážili, nebot jim dávaly větší svobodu než měli obyvatelé okolních vsí a proto je přechovávali u městských rad v Uničově, Lošticích a Litovli.
V berním rejstříku z roku 1516 se uvádí Třeština u zábřežského panství, měla 18 usedlostí a fojt Matěj spolu s konšely Janem a Václavem od nich vybrali osm zlatých a deset grošů. První soupis obyvatel vsi, jejich majetku a povinných dávek je zachycen v zábřetském urháři k roku 1585. Obec měla 23 rolníků, 2 zahradníky a 3 chalupníky. Podle zachycených jmen měli všichni českou národnost.
Před rokem 1510 prodal Jindřich Tunkl zábřežské panství s příslušenstvím pro tísnivé dluhy Mikuláši Trčkovi mladšímu z Lípy. Brzy panství přenechal Ladislavovi z Boskovic a v držení rodu se nacházelo více jak 70 let. Po smrti Jana z Boskovic přešlo do majetku Ladislava Velena ze Žerotína a v jeho rukou se udrželo až do vypuknutí třicetileté války.