Třeštinské pamětihodnosti

I) Hydroelektrárna je situována nad umělým vodním kanálem při levém břehu řeky Moravy (doplnit cestu – obtížně přístupná). Jak bylo zmíněno výše, hydroelektrárnu založil na přelomu 19. a 20. století jako jednu z prvních malých vodních elektráren místní podnikatel Karel Plhák při svém mlýně. Ve 20. letech 20. století byla na jejím místě vystavěna nová elektrárenská budova podle projektu architektů Bohuslava Fuchse a Josefa Štěpánka. Základem architektonického ztvárnění budovy je představa vzniku, proměny a soustředění energie. Vlnkovité ornamentální prvky na fasádě symbolizují vodu přiváděnou k lopatkám vodních turbin. Hala objektu je zastřešena půlkruhovou zaoblenou střechou a prosvětlují ji rozměrná továrenská okna. Z technického vybavení zaujme rozvodná mramorová deska s mosaznými kontrolními a ovládacími prvky a strojní vybavení domácího původu. Elektrárna je dosud v plném provozu a tvoří výtvarně jednotný celek s nedaleko situovanou 

II) Plhákovou vilou postavenou v roce 1921 opět podle návrhu významného českého architekta B. Fuchse a J. Štěpánka v duchu plastického rondokubismu, kterou doplňuje památkově chráněný areál okrasné zahrady s volnou výsadbou introdukovaných dřevin doplňující architekturu rodinné vily. Je to volně stojící přízemní budova s podkrovním patrem a valbovou střechou. Josef Štěpánek se podílel i na projektu interiéru, navrhl bílou ložnici a kuchyni, obývací pokoj je dílem Huberta Austa. V současné době se zde nachází penzion včetně restaurace s venkovním posezením. Dokladem lidového stavitelství z poloviny 19. století jsou v Třeštině tři hospodářské usedlosti. 

III) Statek čp. 23 se zajímavou fasádou,

IV) statek čp. 33 z roku 1837 se štukovým průčelím a s náspí ve dvoře zdobenou arkádami. Skvostnou architektonickým dokladem vesnické výstavby z pozdně klasického období je čtyřkřídlý statek z roku 1844 na dolním rohu návsi, 

V) nemovitost čp. 2. Ve dvoře je jeho náspí zdobeno arkádami, krásná je však především výjimečně dekorativní výzdoba jeho průčelí se dvěma proti sobě stojícími lvy.

VI) Památník padlým v 1. světové válce na návsi, jeho autorem je pražský sochař a řezbář Vojta Sucharda (+1968), který se proslavil především svou prací na obnově soch staroměstského orloje a podílel se i na výzdobě nových částí chrámu sv. Víta v Praze. Po 1. světové válce pobýval v nedalekém Dubicku, kde také vyhotovil sochu na počest obětí poslední války. Po dokončení dubického pomníku vyhověl i třeštinským občanům a v roce 1922 zhotovil pro zdejší obec 280 cm vysoké pískovcové sousoší s názvem “Na stráž”. Motiv zvolil podle polohy obce ležící na národnostní německo-české hranici. Alegorické sousoší představuje tři muže, hlavní postava drží selskou kosu a stojí na dvouhlavé k zemi sražené orlici. Obličej stojícího strážce je Suchardovým autoportrétem. Na čelní straně podstavce je reliéfní datum 1918, na obou stranách je v trnových korunách zapsán letopočet 1914 a na severní straně jsou uvedena jména padlých za světové války. Památník byl v minulých letech zrestaurován dle požadavků státní památkové péče. V roce 2005 byla provedena rozsáhlá úprava prostranství kolem památníku dle zpracovaného návrhu zahradního architekta Bc. Stanislava Hekeleho. Prostranství kolem pomníku bylo osázeno architektonicky vhodnými zahradními prvky a přebudován systém osvětlení památníku, původní lampy nahrazeny osvětlovací technikou, která osvětluje pomník ze země a tak dá vyniknout jednotlivým liniím tohoto uměleckého díla, které patří ihned po Filiálním kostelu Antonína Paduánského mezi nejvýznamnější panoramata vesnice.

 VII) Filiální kostel sv. Antonína paduánského, vystavěný na místě původní kapličky. Základní kámen položen 5. července 1863 v den oslav tisícího výročí příchodu slovanských věrozvěstů Konstantina a Metoděje na Moravu. Kostel dostavěn v roce 1866. Kostel je jednolodní stavbou s kvadratickou věží zakončenou cibulovou bání. Ve stylu novogotické architektury jej vystavěl mohelnický stavitel Jan Sova. Farou náležela Třeština pod Dubicko, příslušníci katolické církve dosáhli toho, že v roce 1882 byla v místě zřízena fara a kostel byl povýšen na kostel farní.